Montessori-Vápenná

Věkově smíšené skupiny

V montessori školách se učí v trojročích (1.- 3. třída, 4.- 6. třída a 7.- 9. třída). Nikde v běžném životě se přirozeně nestane, že je na jednom místě třicet stejně starých dětí. Pracovat ve věkově smíšené skupině je tedy pro dítě přirozenější. Má to spoustu výhod. Zmiňme například zrušení rivality mezi dětmi (každý je někde jinde a je to tak dobře), vzájemné učení se od sebe (když třeťák vysvětluje prvňákovi učivo, je to přínosné pro obě strany). Žáci si během tří let zažijí pozici nejmladšího ve třídě, pak prostředního a poslední rok i roli nejstaršího. Marie Montessori také vypozorovala, že výuka lépe funguje ve větších třídách, než v malinkých, kde není tak podpořena samostatnost dítěte při práci.

Vnitřní učitel

Tento pojem, který vytvořila Marie Montessori, znamená určitý vnitřní zápal, motor, který pudí dítě poznávat nové věci i samo sebe, zdokonalovat se. Tak jako batole něco uvnitř pudí zkoušet tak dlouho zvednout se na kolínka až umí chodit po čtyřech, tak stejně něco uvnitř pudí školáka přijít na kloub světu a podívat se za obzor. A tento vnitřní učitel je v nás po celý život.

Delší vyučovací bloky

Dlouhý blok bez přestávek umožňuje ponořit se do práce a nenechat se rušit. Na začátku bloku je dítěti nabídnut velkorysý čas a s ním mohou přicházet velkorysé plány a projekty.

Kosmická výchova

Předmět, který zahrnuje vše, co se děti učí. Je uvedena pěti velkými příběhy, které slyší děti každý rok na začátku školního roku: Příběh o vzniku vesmíru. Příběh o vzniku života. Příběh o příchodu člověka. Příběh o vzniku písma. Příběh o vzniku čísel. Ukazují na vzájemnou propojenost, vzbuzují představivost a údiv. Na ně pak navazují tzv. Klíčové lekce (viz níže).

Samostatnost dítěte

Jeden z nejznámějších citátů Marie Montessori je „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Tato věta patří hlavně do školkové Montessori pedagogiky. Do té školní pak patří citát „Pomoz mi, abych myslel sám.“ Co dodat.

Volná práce dětí

Děti si mohou svobodně volit činnosti, kterým se chtějí věnovat, zároveň jsou však vedeny k zodpovědnosti za vlastní učení. Každý má možnost postupovat vpřed či do hloubky dle vlastních zájmů, schopností a motivace. Každý má také svobodu rozhodnout si, s kým bude pracovat a kde bude pracovat.

Osobnost učitele

Učitel je vnímán jako průvodce. Vede dítě cestou objevování světa a dává mu k tomu klíče – tzv. Klíčové lekce (viz níže). Stejně jako Marie Montessori pozorovala děti, tak i on pozoruje dítě a z tohoto pozorování se pak rozhoduje a koná. Komunikuje s dítětem s úctou a respektem.

Klíčové lekce

Základní stavební jednotka Kosmické výchovy (viz výše). Dávají dítěti klíč ke konkrétnímu tématu. Rozpalují oheň zvědavosti a lákají ke zkoumání dál.

Spojení s realitou

Marie Montessori řekla: „Nepřipravuji děti na školu. Připravuji je na život.“ Učivo by mělo být spojeno s realitou a kde je to možné, tam by měla i výuka v realitě probíhaat. Vaření, tvorba vlastních projektů, finanční gramotnost. Nebo tzv. „going out“ výpravy – učit se o přírodě do přírody, návštěva muzea, zajímavého povolání například z řad rodičů. Ve druhém a třetím trojročí pak tvorba vlastních dlouhodobějších projektů.

Nezapomínáme na vztahy

To patří také do reality. Péče o vztahy ve třídě je stejně důležitá jako získávání nových informací.

Připravené prostředí

Ve třídách jsou k dipozici dítěti pomůcky, knihy a další studijní materiály. Podporují samostatnost dítěte (dítě si pomůcku samo vybere, přečte si, jak s ní pracovat a po práci si i svou práci zkontroluje). Je kladen velký důraz i na uklizenost, řád a estetiku pracovního prostředí.

Ticho, klid a mír

Tyto hodnoty kladla Marie Montessori velmi vysoko. Ve třídách jsou děti vedeny k ohleduplnosti k prostředí třídy, z něj už je to kousek k ohleduplnosti ke světu venku a k ohleduplnosti k sobě navzájem. Děti se učí tichu, jak vnějšímu, tak vnitřnímu, tedy vnímání sebe sama.